Překvapivě se nám nakonec něco povedlo dát dohromady.
Moje fotogalerie na facebooku je tady, a úžasné Dobrovo video je zde:
středa 10. června 2009
pátek 29. května 2009
Zkoušky
Původně jsme měli být pouze 2 kadeti, nakonec nás na kapitanát do Zadaru jelo 5 (+ jeden nešťastník si jel vystavit duplikát). O půl desáté nás vysadili v přístavišti trajektů, vyplnit formulář, odevzdat 855 kuna (hamba, Chorvati to maj za 55 !) a dostat pozvánku na 14:00. Mezitím jsme se sešli s ostatními ve městě a dali lehkou snídani v bufítku. Tři hodiny volna, co s ním? "Pojďme se opít, ať nejsme na zkouškach nervózní", navrhl jsem. Našli jsme hospůdku na nábřeží a strávili tam příjemné 2 hodiny. Učit se nám už nechtělo. O půl druhé už stála před zkušební místností hromada lidí, mluvících výhradně česky. Obávané autobusy předbíhajících Poláků se nekonaly. Trošku jsme se zakecali a krátce před třetí jsem byl na řadě.
O zkoušce nám staří mazáci vyprávěli jako o 3 minutové formalitě, která by se ovšem neměla podcenit. Já jsem vyfasoval sympatického kapitána v civilu, kterého úvodem zaujalo v mém pasu jemenské a čínské vízum, čímž jsme strávili úvodní dvě minuty. Ale pak se už pustil do otázek a začal mapou a navigací podle ní. Mapy, ty já moc rád, takže jsem se rychle uklidnil, a když jsem mu vysvětlil, co znamená značka u majáku KBl (3) 5s 12m 22M, tak jsem začal věřit, že by to snad mohlo vyjít. Přednosti lodí, noční světla (trapně jsem si spletl rybářskou loď s lodí jedoucí vpravo, obojí má zelené světlo, byť poněkud jinde), a najednou byl konec a gratulace od zkoušejícího... Soused (nikoli od nás) v tomtéž okamžiku zaslechl "Sorry, next time". Nemyslím si, že by zkoška byla nějak těžká, jenom se však nesměla odfláknout, zkoušející rozhodně neměli tendenci vyhazovat. Z naší pětice jsme prošli všichni.
Vystavení průkazu bylo na počkání a tako půl čtvrté už mne hřál (doslova - vyndali ho ze svařovačky folií) v kapse. Fajn, tak teoreticky jsem kapitán. Ale opravdu jen teoreticky. Během toho týdne jsem viděl, co všechno je prakticky potřeba umět, a na co jsem si vlastně ani nesáhl. Asi budu muset vyjet na Spinakrový kurz 2010. Ale ... ještě předtím ... bude TOHLE!!!
O zkoušce nám staří mazáci vyprávěli jako o 3 minutové formalitě, která by se ovšem neměla podcenit. Já jsem vyfasoval sympatického kapitána v civilu, kterého úvodem zaujalo v mém pasu jemenské a čínské vízum, čímž jsme strávili úvodní dvě minuty. Ale pak se už pustil do otázek a začal mapou a navigací podle ní. Mapy, ty já moc rád, takže jsem se rychle uklidnil, a když jsem mu vysvětlil, co znamená značka u majáku KBl (3) 5s 12m 22M, tak jsem začal věřit, že by to snad mohlo vyjít. Přednosti lodí, noční světla (trapně jsem si spletl rybářskou loď s lodí jedoucí vpravo, obojí má zelené světlo, byť poněkud jinde), a najednou byl konec a gratulace od zkoušejícího... Soused (nikoli od nás) v tomtéž okamžiku zaslechl "Sorry, next time". Nemyslím si, že by zkoška byla nějak těžká, jenom se však nesměla odfláknout, zkoušející rozhodně neměli tendenci vyhazovat. Z naší pětice jsme prošli všichni.
Vystavení průkazu bylo na počkání a tako půl čtvrté už mne hřál (doslova - vyndali ho ze svařovačky folií) v kapse. Fajn, tak teoreticky jsem kapitán. Ale opravdu jen teoreticky. Během toho týdne jsem viděl, co všechno je prakticky potřeba umět, a na co jsem si vlastně ani nesáhl. Asi budu muset vyjet na Spinakrový kurz 2010. Ale ... ještě předtím ... bude TOHLE!!!
čtvrtek 28. května 2009
Úplně obyčejný den na moři
Ráno už bylo zase hezky. Bóra jak rychle v noci přišla, tak i odešla, takže hlídkování skončilo ve čtyři. Ale počasí se změnilo. Bylo sice hezky, ale už ne takové vedro a hlavně větrno, a to jsme se skrývali v chráněné zátoce. Německá jachta, která nás v noci tak vyděsila na gumáku, stála na svém místě na bójce, asi měla jen delší úvaz a tudíž naše obavy byly naštěstí liché. Už včera nám místní hospodský poradil, abychom dnes jeli Pašmanským kanálem, tedy průlivem mezi S pobřežím o. Pašman a pevninou. Průjezd podél J pobřeží byl podle něj v tomto počasí nebezpečný.
Vypluli jsme tedy nejprve JV směrem, abychom mohli obeplout jižní cíp o. Pašman a obrátit na SZ do Pašmanského kanálu. Na volném moři okamžitě začal jachting. Vítr v nárazech 25-30 a nám to v pěkném náklonu jelo místy i 9 knt. To už byl zase za kormidlem pochopitelně jen Dobra. Já jsem si zalezl dolů a pod vlivem sílící nervozity ze zítřejší zkoušky jsem se rozhodl věnovat studiu, zejména nočních světel. Vítr si z nás dělal legraci, během dne jsme několikrát vykrachli, několikrát jeli, projeli kolem Biogradu, nedostali se k mostu mezi ovy Pašman a Ugljan. Lodě se také několikrát během cesty sjely do skupinek, aby si po chvíli zase vyrazily vlastní trasou. K večeru ale definitivně přestalo foukat, tak jsme nahodili motor a brblali k naší maríně, kde jsme, vzhledem k zítřejším zkouškám, museli strávit dnešní noc. Jenže před posledním odbočením začalo zase foukat a tak jsme zase vytáhli plachty a zamířili ještě na moře. Brácha si při té příležitosti neodpustil smyčku mezi dvěma nákladními loděmi kotvícími před přístavem v Zadaru. Při přistávání v maríně jsme jště zažili díky bočnímu větru drobné drama se šťastným koncem. A byl konec. Při večerním vínu jsem si uvědomil, že zítra pod plachtami už nepojedu. A že mi to bude chybět. Což je přesně to, čeho jsem se bál, když jsem sem vyrážel...
Vypluli jsme tedy nejprve JV směrem, abychom mohli obeplout jižní cíp o. Pašman a obrátit na SZ do Pašmanského kanálu. Na volném moři okamžitě začal jachting. Vítr v nárazech 25-30 a nám to v pěkném náklonu jelo místy i 9 knt. To už byl zase za kormidlem pochopitelně jen Dobra. Já jsem si zalezl dolů a pod vlivem sílící nervozity ze zítřejší zkoušky jsem se rozhodl věnovat studiu, zejména nočních světel. Vítr si z nás dělal legraci, během dne jsme několikrát vykrachli, několikrát jeli, projeli kolem Biogradu, nedostali se k mostu mezi ovy Pašman a Ugljan. Lodě se také několikrát během cesty sjely do skupinek, aby si po chvíli zase vyrazily vlastní trasou. K večeru ale definitivně přestalo foukat, tak jsme nahodili motor a brblali k naší maríně, kde jsme, vzhledem k zítřejším zkouškám, museli strávit dnešní noc. Jenže před posledním odbočením začalo zase foukat a tak jsme zase vytáhli plachty a zamířili ještě na moře. Brácha si při té příležitosti neodpustil smyčku mezi dvěma nákladními loděmi kotvícími před přístavem v Zadaru. Při přistávání v maríně jsme jště zažili díky bočnímu větru drobné drama se šťastným koncem. A byl konec. Při večerním vínu jsem si uvědomil, že zítra pod plachtami už nepojedu. A že mi to bude chybět. Což je přesně to, čeho jsem se bál, když jsem sem vyrážel...
středa 27. května 2009
Konecne opravdu jachting
O pulnoci jsme s Dobrou prevzali sluzbu. Byla to dost jednoducha zalezitost. Nefoukalo, to jest jeli jsme na na motor s nastavenym kurzem v autopilotovi. Na kormidlo se nemuselo sahnout a jedina starost bylo hlidat autopilota, zda nedela blbosti, kontrolovat obzor, zda se na nas neco neriti a obcas kouknout na rychlost vetru, zda prece jen nedostal rozum. A pak jeste cinnost z meho pohledu dost zajimava - kazdou pulhodinu jsem zanesl do mapy nasi polohu a kurz. More a mapy, to je parada! Kdybych byl namornikem, tak bych urcite byl navigatorem. O pul druhe zacalo foukat 7 uzlu JV - tak jo! Vytahnout hlavatku, srovnat, vytahnout kosatku, vypnout dle vetru. Vypnout motor, srovnat kurz. A vida, misty to slo i 5 uzlu. Od kormidla se mi ted nechtelo a tak jsme protahli sluzbu o vice nez pul hodiny. To uz jsem pro zmenu zacal usinat nastojato. A pak uz jsem jen matne zaslechl start motoru pred vjezdem do pristavu a po chvili povely pri zachytavani kotvici bojky. Jsme v Primostenu.
V osm mne prestalo bavit se prevalovat v kajute a tak jsem vstal. U nas spi vsichni, na ostatnich lodich semtam nekdo zije. Ted se v deset probral Dobra, ktery s vyjimkou asi dvou hodin si tu noc odkroutil celou.
Psano o 14 hod pozdeji:
Kapitan na palube znamena zvyseny ruch. Behem 15 min jsme odvazovali a bublali naproti do zavetri zatoky na snidani a koupacku a v 11 uz jsme byli na mori. Foukalo a jelo to pekne, 6-7 uzlu. Dnesni cil byl dany - utajena hospudka v zatoce o. Pasman, kde ma jeden z kapitanu kamose. Velkym prislibem bylo i to, ze ji nezminuje ani velmi podrobny jachtarsky pruvodce, ktereho mame na palube. Jelo to prijemne, tak abych to zvladal. Z pohledu vnejsiho pozorovatele to musi vypadat legracne, kdyz se tady chrtim o kazdy uzlik (1,8 km/h), ale ono je to FAkT rozdil. No bylo to prima, jenom ti vcerejsi delfini chybeli. Kolem druhe zacalo foukat zmatene a nakonec vubec. Coz byl dobry duvod pro obed. Byla rajska polivka a jak je Vladovym dobrym zvykem (a coz mne tezce vyhovuje), stala v ni lzice a navic v ni byly kousky slaniny velikosti strednich kosticek lega ("kdo by se s tim krajel v tom naklonu"). Po obidku jsme dali relax a autopilota na motor. Kolem ctvrte se najednou zvedl vitr a docela dost. Najednou foukalo 15 knt a my se pekne rozjeli. Lod se velmi rychle dostala do stavu, kdy uz ji dokazal ridit jen Dobra (a zaroven i za hranici, kdy jsem prestal byt v klidu). Na mori se objevily hrebinky, ktere tak duverne znam (byt jinak) z Recka a my s obcasnym naklonem omyvajicim zabradli svisteli 8-9 knt! Cili: opravdu KONECNE JACHTING! Takhle to bude (doufam) vypadat v Recku, i kdyz zatim nevim, jak bych k tomuto sqelemu zazitku prispel. Cesta byla zpestrena krizovanim se Srnovou lodi ktera nakonec zmizela v prulivu za ostruvkem, ktery jsme se (tedy ja) rozhodli objet z druhe strany. Nejakou souhrou okolnosti se totiz stalo, ze jsem navigatorem, tj urcuji kurz, trasu atd. A i kdyz to neni v planu, tak zakresluji a hlidam kurz i v te cine, co se na mori deje.
Nicmene nikdo neni dokonaly - Srnuv kurz byl asi lepsi, za ostruvkem se objevil o pul hodiny pred nami, zatimco my museli jeste krizovat, abychom se do zatoky vesli. Mohli jsme ale sledovat, jak drsne pod plnymi plachtami predjel malou jachticku jedouci na svinuty kapesnik. O chvili pozdeji jsme ji vyskolili my. Uzasna kamenna hospudka byla na dohled. Zakotvili jsme na bojce (pry jsem na ni najel dobre, ale stacilo jen posloucht pokyny z pride), naskakali do naseho gumacku a docvachtali do hospudky, kde jsme se sesli s dalsimi dvema lodemi. Liborova lod mela problem s vodou a energii, takze nedorazila a zamirila do civilizace (Sibenik?). Ryby a crno vino byly skvele, sljivovica taky.
Odposlechnuto z vedlejsi lodi: "Co bude zitra k snidani?" "Syrecky - jsou az na dne lednicky, uz po nich smrdi i pivo v pikslach!"
Vecer byl prijemny, zpestrovaly ho i vzdalene blesky nastupujici boure. Po zaplaceni jsme v peti nasedli do naseho OPRAVDU maleho gumacku a vyrazili domu. Bylo to HODNE dlouhych 200 metru. Hned po vypluti k nam dorazila bora-boure a zacalo prset, spise vsak lejt. Cestou nas malem prejela neosvetelena nemecka jachta (ta, kterou jsme trapili pri prijezdu a ktera se nas pozdeji pri ceste do hospy ptala, zda jsme nejaka regata :))))), skoro jsme se bali, ze se utrhla z bojky. Nakonec jsme zcela durch dorazili k lodi. Ocekaval jsem, ze se z nadseni nad nasi zachranou rozpouta mejdan, ale mladi totalne zklamalo. Dobra si dal jeden drink, ostatni nic a ja zustal jako jediny ziznivy... Kolem jedne dosla zprava od Libora - tam, kde jsou je takova boure, ze se evakuuji lode. Rozhodli jsme se drzet hlidky, kdyby se urvala lod z kotvici boje. Takze ted do pul treti slouzim ja.
Od rana ujeto 36 nmi, celkem jsme za poslednich 48 hodin urazili 106 nmi!!!
V osm mne prestalo bavit se prevalovat v kajute a tak jsem vstal. U nas spi vsichni, na ostatnich lodich semtam nekdo zije. Ted se v deset probral Dobra, ktery s vyjimkou asi dvou hodin si tu noc odkroutil celou.
Psano o 14 hod pozdeji:
Kapitan na palube znamena zvyseny ruch. Behem 15 min jsme odvazovali a bublali naproti do zavetri zatoky na snidani a koupacku a v 11 uz jsme byli na mori. Foukalo a jelo to pekne, 6-7 uzlu. Dnesni cil byl dany - utajena hospudka v zatoce o. Pasman, kde ma jeden z kapitanu kamose. Velkym prislibem bylo i to, ze ji nezminuje ani velmi podrobny jachtarsky pruvodce, ktereho mame na palube. Jelo to prijemne, tak abych to zvladal. Z pohledu vnejsiho pozorovatele to musi vypadat legracne, kdyz se tady chrtim o kazdy uzlik (1,8 km/h), ale ono je to FAkT rozdil. No bylo to prima, jenom ti vcerejsi delfini chybeli. Kolem druhe zacalo foukat zmatene a nakonec vubec. Coz byl dobry duvod pro obed. Byla rajska polivka a jak je Vladovym dobrym zvykem (a coz mne tezce vyhovuje), stala v ni lzice a navic v ni byly kousky slaniny velikosti strednich kosticek lega ("kdo by se s tim krajel v tom naklonu"). Po obidku jsme dali relax a autopilota na motor. Kolem ctvrte se najednou zvedl vitr a docela dost. Najednou foukalo 15 knt a my se pekne rozjeli. Lod se velmi rychle dostala do stavu, kdy uz ji dokazal ridit jen Dobra (a zaroven i za hranici, kdy jsem prestal byt v klidu). Na mori se objevily hrebinky, ktere tak duverne znam (byt jinak) z Recka a my s obcasnym naklonem omyvajicim zabradli svisteli 8-9 knt! Cili: opravdu KONECNE JACHTING! Takhle to bude (doufam) vypadat v Recku, i kdyz zatim nevim, jak bych k tomuto sqelemu zazitku prispel. Cesta byla zpestrena krizovanim se Srnovou lodi ktera nakonec zmizela v prulivu za ostruvkem, ktery jsme se (tedy ja) rozhodli objet z druhe strany. Nejakou souhrou okolnosti se totiz stalo, ze jsem navigatorem, tj urcuji kurz, trasu atd. A i kdyz to neni v planu, tak zakresluji a hlidam kurz i v te cine, co se na mori deje.
Nicmene nikdo neni dokonaly - Srnuv kurz byl asi lepsi, za ostruvkem se objevil o pul hodiny pred nami, zatimco my museli jeste krizovat, abychom se do zatoky vesli. Mohli jsme ale sledovat, jak drsne pod plnymi plachtami predjel malou jachticku jedouci na svinuty kapesnik. O chvili pozdeji jsme ji vyskolili my. Uzasna kamenna hospudka byla na dohled. Zakotvili jsme na bojce (pry jsem na ni najel dobre, ale stacilo jen posloucht pokyny z pride), naskakali do naseho gumacku a docvachtali do hospudky, kde jsme se sesli s dalsimi dvema lodemi. Liborova lod mela problem s vodou a energii, takze nedorazila a zamirila do civilizace (Sibenik?). Ryby a crno vino byly skvele, sljivovica taky.
Odposlechnuto z vedlejsi lodi: "Co bude zitra k snidani?" "Syrecky - jsou az na dne lednicky, uz po nich smrdi i pivo v pikslach!"
Vecer byl prijemny, zpestrovaly ho i vzdalene blesky nastupujici boure. Po zaplaceni jsme v peti nasedli do naseho OPRAVDU maleho gumacku a vyrazili domu. Bylo to HODNE dlouhych 200 metru. Hned po vypluti k nam dorazila bora-boure a zacalo prset, spise vsak lejt. Cestou nas malem prejela neosvetelena nemecka jachta (ta, kterou jsme trapili pri prijezdu a ktera se nas pozdeji pri ceste do hospy ptala, zda jsme nejaka regata :))))), skoro jsme se bali, ze se utrhla z bojky. Nakonec jsme zcela durch dorazili k lodi. Ocekaval jsem, ze se z nadseni nad nasi zachranou rozpouta mejdan, ale mladi totalne zklamalo. Dobra si dal jeden drink, ostatni nic a ja zustal jako jediny ziznivy... Kolem jedne dosla zprava od Libora - tam, kde jsou je takova boure, ze se evakuuji lode. Rozhodli jsme se drzet hlidky, kdyby se urvala lod z kotvici boje. Takze ted do pul treti slouzim ja.
Od rana ujeto 36 nmi, celkem jsme za poslednich 48 hodin urazili 106 nmi!!!
úterý 26. května 2009
Skoro Vis
Vcerejsi vecer se protahl. Po klidne veceri se najednou u nas na lodi zacali schazet lidi. Protoze jsme lod pohostinna, zacal jsem delat barmana a, pravda, zpocatku jsem se mel co ohanet. Po chvili se slezli v nasem salonu kapitani, zacali se tvarit dulezite a vyhazovat plebs. Stahli jsme se do kokpitu a zalozili protispinakrove odbory. Nicmene ti mladi dnes nic nevydrzi, ve dve hodiny uz jsme tam s Mirou davno byli sami
K doplneni infomaci vcerejska jeste stav Jadranskeho poharu: 0-3
Rano se tim padem nechtelo moc vstavat a o pul devate jsem vylezl jako prvni Po chvilce se vykulili i ostatni a nastalo poomale rano. Nakup ve mestecku, pekarna (visnovy strudl, vauu), kapucinko v kavarne. Frnk frnk a zelvy byly pryc... Jeste myti a uklid kokpitu, cerpani vody... V jedenact hodin jsme vyrazeli jako posledni. Behem vyjezdu se kapitani rozholi, ze vyuziji trochu priznivych podminek (prvni lode hlasily vitr) a pojedeme na Vis. Mozna k tomu prispelo i moje drobne brblani lastovolastovolastovo... (Lastovo je jeden z nejodlehlejsich ostrovu s vyhlasenou Modrou jeskyni - hned vedle Vise) A opravdu foukalo kolem 10 uzlu, bohuzel presne od Vise. Melo to dva efekty. Predevsim v protivetru nelze pouzivat spinakr.. No a potom, ze nepojedeme primo, ale budeme krizovat (moderni jachty dokazou jet az v uhlu 30 stupnu od protivetru). Kdyz foukalo, byla to parada. Jachta se nakloni a kormidlem se drzi optimalni smer proti vetru, ale aby to jelo. A kdyz uz to jede 6 uzlu, tak uz je s tim kormidlem dost prace. Ale je to krasne. Jenze kdyz se vytrimuji plachty, tak uz vlastne krome kormidla neni, co delat. Ja uz, za poznamek ostatnich, zacinam lehce panikarit a ucit se na patecni zkousky. A Dobra s Vladou mne (podezrivam je, ze s gustem) prubezne zkouseji. Nejvetsim problemem jsou nocni svetla. Jachta nebo obycejna motorova lod, to je jednoduche. I minoolovka se pozna dobre. Ale takovy lodni bagr, to je uz opravdovy vanocni stromecek... Zakladni poucka sice pravi, cim vetsi svetelna diskoteka na vode, tim dal od toho, ale jako odpoved u zkousky to asi neni ono.
Zatimco funkce kormidelnika se prubezne meni a kapitan je jasny, tak treti nejdulezitejsi funkci dobrovle zabral Vlada. Ano, je to kuchar. Vlada uz pred vyjezdem sestavil jidelnicek, nakoupil na nej a nyni jej zcela pravidelne uvadi v realitu. Velmi dobrou realitu. Dnes jsme nepriklad meli k veceri chili con carne. Trosku mne dostalo - mocne jsem si pridal zapomenuvsi na vyznamnou fazolovou slozku. Ted si pripadam... jak spinakr. Vlada ma zrejme uz slusnou praxi v lodnim vareni, takze ho nerozhodi ani velke naklony, ve kterych jsme dnes jezdili. Taky ma v zasobe spoustu kuchynskych triku - pro dnesni chilli napriklad potrboval hovezi ve vlastni stave zbavit chuti vlastni stavy... V jachetni kuchyni je oproti bydliku jedna vychytavka: teleso sporaku a trouby je v zavesu, ktery do jiste miry eliminuje houpani a naklony. Ale jen do jiste miry, manipulace se 4l horke vody se spagetami neni zcela trivialni.
Sotva jsme dojedli sedminasobnou poledni gulasovku, tak prestalo foukat, a po chvil jsme zcela vykrachli - to je vyraz pro bezvetri. Na motor jsme dojeli Srnovu lod, ktera vykrachla asi mili pred nami a dali koupacku. Tou dobou uz to s Visem zacalo byt naklonene. Vyjeli jsme znova na motor, po chvilce zacalo zase foukat a my si zase uzili chvilku jachtingu. Az mne od kormidla bolely ruce. Sotva jsme dojedli zminene chili, tak jsme dnes vykrachli podruhe a definitivne. Dal uz to slo jen na motor. Po radiove porade kapitanu se rozhodlo o nocni preplavbe do Primostenu (nocni plavba je take tradicni soucasti teto akce - daleko vice se pracuje s mapou, dojde i na poznavani majaku a lodi), s tim, ze my uz do Vise nebudeme zajizdet. Jednu mili pred pobrezim jsme otocili, rozdelili nocni sluzby (je nas 5, coz je neprakticky pocet - slouzime ve 2, na Dobru to tak vyjde 2x).
Ujeto 35 nmi, od Vise ted do pulnoci dalsich 10 nmi.
Narocny den, ani nedoslo na Jadransky pohar.
K doplneni infomaci vcerejska jeste stav Jadranskeho poharu: 0-3
Rano se tim padem nechtelo moc vstavat a o pul devate jsem vylezl jako prvni Po chvilce se vykulili i ostatni a nastalo poomale rano. Nakup ve mestecku, pekarna (visnovy strudl, vauu), kapucinko v kavarne. Frnk frnk a zelvy byly pryc... Jeste myti a uklid kokpitu, cerpani vody... V jedenact hodin jsme vyrazeli jako posledni. Behem vyjezdu se kapitani rozholi, ze vyuziji trochu priznivych podminek (prvni lode hlasily vitr) a pojedeme na Vis. Mozna k tomu prispelo i moje drobne brblani lastovolastovolastovo... (Lastovo je jeden z nejodlehlejsich ostrovu s vyhlasenou Modrou jeskyni - hned vedle Vise) A opravdu foukalo kolem 10 uzlu, bohuzel presne od Vise. Melo to dva efekty. Predevsim v protivetru nelze pouzivat spinakr.. No a potom, ze nepojedeme primo, ale budeme krizovat (moderni jachty dokazou jet az v uhlu 30 stupnu od protivetru). Kdyz foukalo, byla to parada. Jachta se nakloni a kormidlem se drzi optimalni smer proti vetru, ale aby to jelo. A kdyz uz to jede 6 uzlu, tak uz je s tim kormidlem dost prace. Ale je to krasne. Jenze kdyz se vytrimuji plachty, tak uz vlastne krome kormidla neni, co delat. Ja uz, za poznamek ostatnich, zacinam lehce panikarit a ucit se na patecni zkousky. A Dobra s Vladou mne (podezrivam je, ze s gustem) prubezne zkouseji. Nejvetsim problemem jsou nocni svetla. Jachta nebo obycejna motorova lod, to je jednoduche. I minoolovka se pozna dobre. Ale takovy lodni bagr, to je uz opravdovy vanocni stromecek... Zakladni poucka sice pravi, cim vetsi svetelna diskoteka na vode, tim dal od toho, ale jako odpoved u zkousky to asi neni ono.
Zatimco funkce kormidelnika se prubezne meni a kapitan je jasny, tak treti nejdulezitejsi funkci dobrovle zabral Vlada. Ano, je to kuchar. Vlada uz pred vyjezdem sestavil jidelnicek, nakoupil na nej a nyni jej zcela pravidelne uvadi v realitu. Velmi dobrou realitu. Dnes jsme nepriklad meli k veceri chili con carne. Trosku mne dostalo - mocne jsem si pridal zapomenuvsi na vyznamnou fazolovou slozku. Ted si pripadam... jak spinakr. Vlada ma zrejme uz slusnou praxi v lodnim vareni, takze ho nerozhodi ani velke naklony, ve kterych jsme dnes jezdili. Taky ma v zasobe spoustu kuchynskych triku - pro dnesni chilli napriklad potrboval hovezi ve vlastni stave zbavit chuti vlastni stavy... V jachetni kuchyni je oproti bydliku jedna vychytavka: teleso sporaku a trouby je v zavesu, ktery do jiste miry eliminuje houpani a naklony. Ale jen do jiste miry, manipulace se 4l horke vody se spagetami neni zcela trivialni.
Sotva jsme dojedli sedminasobnou poledni gulasovku, tak prestalo foukat, a po chvil jsme zcela vykrachli - to je vyraz pro bezvetri. Na motor jsme dojeli Srnovu lod, ktera vykrachla asi mili pred nami a dali koupacku. Tou dobou uz to s Visem zacalo byt naklonene. Vyjeli jsme znova na motor, po chvilce zacalo zase foukat a my si zase uzili chvilku jachtingu. Az mne od kormidla bolely ruce. Sotva jsme dojedli zminene chili, tak jsme dnes vykrachli podruhe a definitivne. Dal uz to slo jen na motor. Po radiove porade kapitanu se rozhodlo o nocni preplavbe do Primostenu (nocni plavba je take tradicni soucasti teto akce - daleko vice se pracuje s mapou, dojde i na poznavani majaku a lodi), s tim, ze my uz do Vise nebudeme zajizdet. Jednu mili pred pobrezim jsme otocili, rozdelili nocni sluzby (je nas 5, coz je neprakticky pocet - slouzime ve 2, na Dobru to tak vyjde 2x).
Ujeto 35 nmi, od Vise ted do pulnoci dalsich 10 nmi.
Narocny den, ani nedoslo na Jadransky pohar.
pondělí 25. května 2009
Vitr je nas pan
Vecer se vitr utisil, ale v noci se zvedl. Dobra to nevydrzel a nekdy kolem druhe jej, k drobne nelibosti spiciho Vladi, studoval na palube. Ale nevyjeli jsme a rano byl uz zase klid a na kazdy pad bylo zrejme, ze vedro bude pokracovat. Snidane byla rychla a tak jsme uz ve ctvrt na deset odvazovali a brblali na motor ven ze zatoky. Bylo to docela pekne - zahy nas dojeli ostatni a ve formaci ctyr lodi temer na dosah jsme vyjizdeli na volne more. Jenom mne za kormidlem trochu znervoznovala ta blizkost lodi zprava a zleva, ale asi zbytecne.
Trosku foukalo, dokonce spravnym smerem a tak zase doslo na spinakr. Ale jen u nas, zatimco my vyrazili podel pobrezi, ostatni jeste na hlavni plachty na volne more. Vitr nam asi po hodine dosel a spinakr sel dolu. A my se "potupne" na motor take posunovali dal na more. Po chvilce uz byl zase vitr a my se trochu rozjeli. Bylo po poledni a byl cas se domluvit s ostatnimi lodemi na dnesnim cili. Potrebovali jsme civilizaci, dve lode maji vybite baterie a volba padla na Primosten. Kdyz jsem nesmele namitl, ze tam budem za dve a pul hodiny (v 16:00), byl jsem ignorovan jako nezkuseny a tudiz nesvepravny. Kapitan mezitim na dve hodinky zadriml, druhy zkuseny Vlada taky, cimz Mira jako jediny kvalifikovany dostal sanci nastavit plachty na motylka - to je konfigurace, kdy hlavni plachta a kosatka jsou nastaveny kazda na jinou stranu a pouziva se pri zadnim vetru. Jeho manevry nakonec oba nase namorniky probudily, coz byla smula - Dobra se podruhe rozhodl pro spinakr. Tentokrat to byla parada, lod se docela naklonila a my jeli 8 uzlu. "Konecne jachting", jasali kluci, a ja jim dal za pravdu, protoze az dosud to bylo, dle meho pocitu a s prominutim... mnoho povyku pro nic. Dosazena rychlost povzbudila k prehodnoceni planu (mel jsi pravdu, Primosten je opravdu blizko...) a jako novy cil byl vytycen Trogir, o 20 nmi dale. Pycha predchazi pad. Vlada sice stihl v tom peknem naklonu navarit spagety, ale pak vitr skoncil. A spinakr sel dolu a plany taky. Chvili jsme se plouzili, jako cil byla stanovena Rogoznica asi 6 nmi za Primostenem a po zmene kurzu doslo opet na spinakr. Ale nakratko, ani on nepomohl a nakonec sel dolu. Pri koupani jsme s Mirou, ponekud nevyhodnotili, ze lod bez plachet a bez motoru je stejne tlacena vetrem a tak jsme se trochu zapotili pri jejim dohaneni.
Rogoznica je malicke mestecko, pohrdli jsme pohodlim mariny (pro nektere se zdala nezbytnost tamejsich sprch jako otazka zivota a smrti) a zakotvili u mestskeho mola primo u hospody.
Rybi plato "za dve osobe" bylo akorat pro tri.
Nemohu nepredat "odposlechnuto" ze sousedni lodi: "Ty jo, videl jsi to v tom bilym, ta byla, co?!" "Ty vole, tak dlouho tu este nejsme!"
Celkem ujeto 25,5 nmi.
Trosku foukalo, dokonce spravnym smerem a tak zase doslo na spinakr. Ale jen u nas, zatimco my vyrazili podel pobrezi, ostatni jeste na hlavni plachty na volne more. Vitr nam asi po hodine dosel a spinakr sel dolu. A my se "potupne" na motor take posunovali dal na more. Po chvilce uz byl zase vitr a my se trochu rozjeli. Bylo po poledni a byl cas se domluvit s ostatnimi lodemi na dnesnim cili. Potrebovali jsme civilizaci, dve lode maji vybite baterie a volba padla na Primosten. Kdyz jsem nesmele namitl, ze tam budem za dve a pul hodiny (v 16:00), byl jsem ignorovan jako nezkuseny a tudiz nesvepravny. Kapitan mezitim na dve hodinky zadriml, druhy zkuseny Vlada taky, cimz Mira jako jediny kvalifikovany dostal sanci nastavit plachty na motylka - to je konfigurace, kdy hlavni plachta a kosatka jsou nastaveny kazda na jinou stranu a pouziva se pri zadnim vetru. Jeho manevry nakonec oba nase namorniky probudily, coz byla smula - Dobra se podruhe rozhodl pro spinakr. Tentokrat to byla parada, lod se docela naklonila a my jeli 8 uzlu. "Konecne jachting", jasali kluci, a ja jim dal za pravdu, protoze az dosud to bylo, dle meho pocitu a s prominutim... mnoho povyku pro nic. Dosazena rychlost povzbudila k prehodnoceni planu (mel jsi pravdu, Primosten je opravdu blizko...) a jako novy cil byl vytycen Trogir, o 20 nmi dale. Pycha predchazi pad. Vlada sice stihl v tom peknem naklonu navarit spagety, ale pak vitr skoncil. A spinakr sel dolu a plany taky. Chvili jsme se plouzili, jako cil byla stanovena Rogoznica asi 6 nmi za Primostenem a po zmene kurzu doslo opet na spinakr. Ale nakratko, ani on nepomohl a nakonec sel dolu. Pri koupani jsme s Mirou, ponekud nevyhodnotili, ze lod bez plachet a bez motoru je stejne tlacena vetrem a tak jsme se trochu zapotili pri jejim dohaneni.
Rogoznica je malicke mestecko, pohrdli jsme pohodlim mariny (pro nektere se zdala nezbytnost tamejsich sprch jako otazka zivota a smrti) a zakotvili u mestskeho mola primo u hospody.
Rybi plato "za dve osobe" bylo akorat pro tri.
Nemohu nepredat "odposlechnuto" ze sousedni lodi: "Ty jo, videl jsi to v tom bilym, ta byla, co?!" "Ty vole, tak dlouho tu este nejsme!"
Celkem ujeto 25,5 nmi.
neděle 24. května 2009
Vetrny faktor
Vlada spal pres noc na venkovni palube. Vecer jsem mu docela zavidel, rano uz ne. V sest hodin ho pekelne vedro vyhnalo do chladku zavrene restaurace mariny. Bylo jasne, ze nas ceka dalsi teply bezvetrny den.
Po prijezdu posledniho clena posadky jedne lodi jsme po desate vyrazili, samozrejme na motor. Vubec nefoukalo, takze nemelo smysl se o nic snazit. Vztycili jsme stinici stan, zacali servirovat drinky... Nebezpecna perspektiva. S Mirou jsme se ji snazili eliminovat zahajenim Jadranskeho poharu v go. Stav 0-1.
Po obede se zacala rysovat zmena. Vedro samozrejme neustavalo, ale objevil se vitr. Pro Dobru je tato plavba retezem rady samostatnych premier. To malo vetru bylo ze zadoboku a tak doslo na premieru vypousteni spinakru. To vubec neni zadna legrace, vypustit ten obrovsky balon se spravne zapnutymi lany. Po dvacetiminutovem boji se nam to podarilo a lod se rychlosti 4 uzlu vydala smerem na jih. Zrejme nehrozilo zadne nebezpeci a tak se kapitan rozhodl postavit mne v ramci vyuky ke kormidlu. V danem vetriku to byla nastesti docela jednoducha zalezitost. Smer se mi prevazne darilo drzet. Nase lode se mezitim roztahly po cele sirce Pasmanskeho kanalu a byl cas se svolat a urcit misto vecerniho kotveni. Prubezne jsme vylepsovali nastaveni spinakru a po vytazeni hlavni plachty jsme jeli i 5,5 knt. To uz to zacalo byt u kormidla zajimave - musel se drzet smer, ktery byl kompromisem mezi nasim smerem a okamzikem splaskavani balonu spinakru pri spatnem smeru. A kdyz byl smer ten uplne spravny, lod se naklonila a pekne jela. Hezky pocit.
Na kotvisti jsme pohrdli pohostinsvim pobrezni krcmy a zatimco se chystala vecere, tak jsme aplikovali Martinuv vynalez z poledne. Zjistil totiz, ze drinky se lepe pozivaji ve vode v plovaci veste - jeden se totiz ve vode nenadre a ma klid na piti... Navic je prijemne s touto vyzbroji migrovat mezi lodemi kotvicimi na bojkach. Kazda ma totiz svoji specialitu. U nas se dela cuba libre, gin tonic a mojito, vedle zase maji straslivy (a dobry) kavovy napoj a sadu moravskych vin. Degustace rulandskeho bileho v plovaci veste ma neco do sebe...
Celkem najeto 17,5 nmi, z toho 14 pod plachtami.
Po prijezdu posledniho clena posadky jedne lodi jsme po desate vyrazili, samozrejme na motor. Vubec nefoukalo, takze nemelo smysl se o nic snazit. Vztycili jsme stinici stan, zacali servirovat drinky... Nebezpecna perspektiva. S Mirou jsme se ji snazili eliminovat zahajenim Jadranskeho poharu v go. Stav 0-1.
Po obede se zacala rysovat zmena. Vedro samozrejme neustavalo, ale objevil se vitr. Pro Dobru je tato plavba retezem rady samostatnych premier. To malo vetru bylo ze zadoboku a tak doslo na premieru vypousteni spinakru. To vubec neni zadna legrace, vypustit ten obrovsky balon se spravne zapnutymi lany. Po dvacetiminutovem boji se nam to podarilo a lod se rychlosti 4 uzlu vydala smerem na jih. Zrejme nehrozilo zadne nebezpeci a tak se kapitan rozhodl postavit mne v ramci vyuky ke kormidlu. V danem vetriku to byla nastesti docela jednoducha zalezitost. Smer se mi prevazne darilo drzet. Nase lode se mezitim roztahly po cele sirce Pasmanskeho kanalu a byl cas se svolat a urcit misto vecerniho kotveni. Prubezne jsme vylepsovali nastaveni spinakru a po vytazeni hlavni plachty jsme jeli i 5,5 knt. To uz to zacalo byt u kormidla zajimave - musel se drzet smer, ktery byl kompromisem mezi nasim smerem a okamzikem splaskavani balonu spinakru pri spatnem smeru. A kdyz byl smer ten uplne spravny, lod se naklonila a pekne jela. Hezky pocit.
Na kotvisti jsme pohrdli pohostinsvim pobrezni krcmy a zatimco se chystala vecere, tak jsme aplikovali Martinuv vynalez z poledne. Zjistil totiz, ze drinky se lepe pozivaji ve vode v plovaci veste - jeden se totiz ve vode nenadre a ma klid na piti... Navic je prijemne s touto vyzbroji migrovat mezi lodemi kotvicimi na bojkach. Kazda ma totiz svoji specialitu. U nas se dela cuba libre, gin tonic a mojito, vedle zase maji straslivy (a dobry) kavovy napoj a sadu moravskych vin. Degustace rulandskeho bileho v plovaci veste ma neco do sebe...
Celkem najeto 17,5 nmi, z toho 14 pod plachtami.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
