Konecne opravdu jachting

O pulnoci jsme s Dobrou prevzali sluzbu. Byla to dost jednoducha zalezitost. Nefoukalo, to jest jeli jsme na na motor s nastavenym kurzem v autopilotovi. Na kormidlo se nemuselo sahnout a jedina starost bylo hlidat autopilota, zda nedela blbosti, kontrolovat obzor, zda se na nas neco neriti a obcas kouknout na rychlost vetru, zda prece jen nedostal rozum. A pak jeste cinnost z meho pohledu dost zajimava - kazdou pulhodinu jsem zanesl do mapy nasi polohu a kurz. More a mapy, to je parada! Kdybych byl namornikem, tak bych urcite byl navigatorem. O pul druhe zacalo foukat 7 uzlu JV - tak jo! Vytahnout hlavatku, srovnat, vytahnout kosatku, vypnout dle vetru. Vypnout motor, srovnat kurz. A vida, misty to slo i 5 uzlu. Od kormidla se mi ted nechtelo a tak jsme protahli sluzbu o vice nez pul hodiny. To uz jsem pro zmenu zacal usinat nastojato. A pak uz jsem jen matne zaslechl start motoru pred vjezdem do pristavu a po chvili povely pri zachytavani kotvici bojky. Jsme v Primostenu.
V osm mne prestalo bavit se prevalovat v kajute a tak jsem vstal. U nas spi vsichni, na ostatnich lodich semtam nekdo zije. Ted se v deset probral Dobra, ktery s vyjimkou asi dvou hodin si tu noc odkroutil celou.
Psano o 14 hod pozdeji:
Kapitan na palube znamena zvyseny ruch. Behem 15 min jsme odvazovali a bublali naproti do zavetri zatoky na snidani a koupacku a v 11 uz jsme byli na mori. Foukalo a jelo to pekne, 6-7 uzlu. Dnesni cil byl dany - utajena hospudka v zatoce o. Pasman, kde ma jeden z kapitanu kamose. Velkym prislibem bylo i to, ze ji nezminuje ani velmi podrobny jachtarsky pruvodce, ktereho mame na palube. Jelo to prijemne, tak abych to zvladal. Z pohledu vnejsiho pozorovatele to musi vypadat legracne, kdyz se tady chrtim o kazdy uzlik (1,8 km/h), ale ono je to FAkT rozdil. No bylo to prima, jenom ti vcerejsi delfini chybeli. Kolem druhe zacalo foukat zmatene a nakonec vubec. Coz byl dobry duvod pro obed. Byla rajska polivka a jak je Vladovym dobrym zvykem (a coz mne tezce vyhovuje), stala v ni lzice a navic v ni byly kousky slaniny velikosti strednich kosticek lega ("kdo by se s tim krajel v tom naklonu"). Po obidku jsme dali relax a autopilota na motor. Kolem ctvrte se najednou zvedl vitr a docela dost. Najednou foukalo 15 knt a my se pekne rozjeli. Lod se velmi rychle dostala do stavu, kdy uz ji dokazal ridit jen Dobra (a zaroven i za hranici, kdy jsem prestal byt v klidu). Na mori se objevily hrebinky, ktere tak duverne znam (byt jinak) z Recka a my s obcasnym naklonem omyvajicim zabradli svisteli 8-9 knt! Cili: opravdu KONECNE JACHTING! Takhle to bude (doufam) vypadat v Recku, i kdyz zatim nevim, jak bych k tomuto sqelemu zazitku prispel. Cesta byla zpestrena krizovanim se Srnovou lodi ktera nakonec zmizela v prulivu za ostruvkem, ktery jsme se (tedy ja) rozhodli objet z druhe strany. Nejakou souhrou okolnosti se totiz stalo, ze jsem navigatorem, tj urcuji kurz, trasu atd. A i kdyz to neni v planu, tak zakresluji a hlidam kurz i v te cine, co se na mori deje.
Nicmene nikdo neni dokonaly - Srnuv kurz byl asi lepsi, za ostruvkem se objevil o pul hodiny pred nami, zatimco my museli jeste krizovat, abychom se do zatoky vesli. Mohli jsme ale sledovat, jak drsne pod plnymi plachtami predjel malou jachticku jedouci na svinuty kapesnik. O chvili pozdeji jsme ji vyskolili my. Uzasna kamenna hospudka byla na dohled. Zakotvili jsme na bojce (pry jsem na ni najel dobre, ale stacilo jen posloucht pokyny z pride), naskakali do naseho gumacku a docvachtali do hospudky, kde jsme se sesli s dalsimi dvema lodemi. Liborova lod mela problem s vodou a energii, takze nedorazila a zamirila do civilizace (Sibenik?). Ryby a crno vino byly skvele, sljivovica taky.
Odposlechnuto z vedlejsi lodi: "Co bude zitra k snidani?" "Syrecky - jsou az na dne lednicky, uz po nich smrdi i pivo v pikslach!"
Vecer byl prijemny, zpestrovaly ho i vzdalene blesky nastupujici boure. Po zaplaceni jsme v peti nasedli do naseho OPRAVDU maleho gumacku a vyrazili domu. Bylo to HODNE dlouhych 200 metru. Hned po vypluti k nam dorazila bora-boure a zacalo prset, spise vsak lejt. Cestou nas malem prejela neosvetelena nemecka jachta (ta, kterou jsme trapili pri prijezdu a ktera se nas pozdeji pri ceste do hospy ptala, zda jsme nejaka regata :))))), skoro jsme se bali, ze se utrhla z bojky. Nakonec jsme zcela durch dorazili k lodi. Ocekaval jsem, ze se z nadseni nad nasi zachranou rozpouta mejdan, ale mladi totalne zklamalo. Dobra si dal jeden drink, ostatni nic a ja zustal jako jediny ziznivy... Kolem jedne dosla zprava od Libora - tam, kde jsou je takova boure, ze se evakuuji lode. Rozhodli jsme se drzet hlidky, kdyby se urvala lod z kotvici boje. Takze ted do pul treti slouzim ja.
Od rana ujeto 36 nmi, celkem jsme za poslednich 48 hodin urazili 106 nmi!!!