Zkoušky

Původně jsme měli být pouze 2 kadeti, nakonec nás na kapitanát do Zadaru jelo 5 (+ jeden nešťastník si jel vystavit duplikát). O půl desáté nás vysadili v přístavišti trajektů, vyplnit formulář, odevzdat 855 kuna (hamba, Chorvati to maj za 55 !) a dostat pozvánku na 14:00. Mezitím jsme se sešli s ostatními ve městě a dali lehkou snídani v bufítku. Tři hodiny volna, co s ním? "Pojďme se opít, ať nejsme na zkouškach nervózní", navrhl jsem. Našli jsme hospůdku na nábřeží a strávili tam příjemné 2 hodiny. Učit se nám už nechtělo. O půl druhé už stála před zkušební místností hromada lidí, mluvících výhradně česky. Obávané autobusy předbíhajících Poláků se nekonaly. Trošku jsme se zakecali a krátce před třetí jsem byl na řadě.
O zkoušce nám staří mazáci vyprávěli jako o 3 minutové formalitě, která by se ovšem neměla podcenit. Já jsem vyfasoval sympatického kapitána v civilu, kterého úvodem zaujalo v mém pasu jemenské a čínské vízum, čímž jsme strávili úvodní dvě minuty. Ale pak se už pustil do otázek a začal mapou a navigací podle ní. Mapy, ty já moc rád, takže jsem se rychle uklidnil, a když jsem mu vysvětlil, co znamená značka u majáku KBl (3) 5s 12m 22M, tak jsem začal věřit, že by to snad mohlo vyjít. Přednosti lodí, noční světla (trapně jsem si spletl rybářskou loď s lodí jedoucí vpravo, obojí má zelené světlo, byť poněkud jinde), a najednou byl konec a gratulace od zkoušejícího... Soused (nikoli od nás) v tomtéž okamžiku zaslechl "Sorry, next time". Nemyslím si, že by zkoška byla nějak těžká, jenom se však nesměla odfláknout, zkoušející rozhodně neměli tendenci vyhazovat. Z naší pětice jsme prošli všichni.
Vystavení průkazu bylo na počkání a tako půl čtvrté už mne hřál (doslova - vyndali ho ze svařovačky folií) v kapse. Fajn, tak teoreticky jsem kapitán. Ale opravdu jen teoreticky. Během toho týdne jsem viděl, co všechno je prakticky potřeba umět, a na co jsem si vlastně ani nesáhl. Asi budu muset vyjet na Spinakrový kurz 2010. Ale ... ještě předtím ... bude TOHLE!!!